Bag om V¿echny barvy kvantového zapletenÃ.Od mýtu o Platónov¿ jeskyni p¿es synchronicitu Carla Junga a¿ po holografický vesmÃr Davida Bohma
Kniha je rozd¿lena do t¿à ¿ástÃ. V prvnà ¿ásti (Intuice) se autor zabývá nejd¿le¿it¿jÅ¡Ãmi hypotézami o faleÅ¡né realit¿ vnÃmatelného sv¿ta. Existenci úrovn¿ v¿domÃ, která p¿esahuje hmotu, p¿edpokládali velcà myslitelé. Tuto myÅ¡lenku najdeme v Platónov¿ "Mýtus o jeskyni", v Berkeleyov¿ "Nematerialistické teorii" a také v "Psychologii formy" (Gestaltpsychologie). Nejautoritativn¿jÅ¡Ãm zdrojem jsou práce o "kolektivnÃm podv¿domÃ" a "Teorii synchronicity" od Carla Junga.
Ve druhé ¿ásti (PotvrzenÃ) autor popisuje elementárnÃm, ale podrobným zp¿sobem cestu kvantové fyziky, od experimentu bariéry se dv¿ma Å¡t¿rbinami Thomase Younga po jevy superpozice stav¿ a ¿¿kvantové korelace. Prost¿ednictvÃm t¿chto privilegovaných klÿ¿ je mo¿né porozum¿t kvantovému zapletenÃ. Ve t¿età ¿ásti (Perspektivy) autor popisuje teorie vyvinuté Davidem Bohmem o "kvantovém potenciálu" o "implikovaném vesmÃru a explikovaném vesmÃru" a o holografické vizi vesmÃru. VÅ¡e je vysv¿tleno s absolutnà jednoduchostÃ, bez pou¿ità matematických vzorc¿ a pomocà mnoha ilustracÃ.
Lidstvo od svých po¿átk¿ cht¿lo prozkoumat p¿vod a slo¿enà v¿cÃ, objevit jejich fungovánà a jejich intimnà ú¿el.
Obecn¿ pou¿Ãvanou metodou je rozebrat objekty na menÅ¡Ã a menšà ¿ásti a poté je analyzovat pomocà vÅ¡ech mo¿ných technik, od vizuálnÃho výzkumu po chemické reakce. To se d¿je dodnes. Nap¿Ãklad pokud chce v¿dec objevit chemickou a fyzickou strukturu ¿ulové kostky, rozd¿là ji na menÅ¡Ã a menÅ¡Ã kousky, dokud nebude rozd¿lena na jednotlivé atomy.
Pokud vÅ¡ak chce sám v¿dec zkoumat jednotlivé ¿ástice, které tvo¿à atom, dostane neuv¿¿itelné p¿ekvapenÃ. ¿ulová kostka se chová jako kostka ledu. V¿dec vidà hmotu, která se stává tekutou, odpäuje se a mizà mezi prsty. Pevná hmota se stává energiÃ, která vibruje.
Jednotlivé ¿ástice jsou transformovány do fluktuujÃcÃch vln bez jakékoli dalÅ¡Ã t¿lesnosti.
Na subatomárnà úrovni hmota ji¿ nenà pevnou hmotou, stává se n¿¿Ãm jiným. Klamou nás elementárnà ¿ástice. Vypadajà jako pevné skvrny, pokud je n¿kdo pozoruje, ale chovajà se jako vibränà vlny, kdy¿ nejsou pozorovány.
Atomy prakticky obsahujà pouze vakuum.
Na povrchu v¿¿Ãme, ¿e se m¿¿eme hmoty dotknout, vá¿it ji, manipulovat s nà a m¿¿it ji. Ale ve svém nejintimn¿jÅ¡Ãm slo¿enà se hmota stává vlnou prázdnoty,
Vis mere